No, co se dá dělat, tak to holt bude propadák, a někdy příště zkusím focusing zpropagovat znovu. Dneska to tedy vypadá na pěknou nudu…než se tím trápit, to už je snad lepší se s tou svojí nudností (existuje to slovo vůbec?) smířit.
…hmm, jak jsem si připustila, že můžu být i nudná, cítím se o fous líp. Co já vím, třeba ze mě ještě nakonec něco vypadne, navzdory otupující rýmě a pocitu, jak kdybych měla hlavu v igeliťáku…a to je teda dost naprd pocit. Máte to taky tak? – Já když jsem nastydlá, připadám si neproduktivní, líná, vlastně neschopná…a když se v tom začnu babrat, tak můžu dost rychle dojít k závěru, že jsem celkově k ničemu…má vůbec tvor, který nevytváří žádné hodnoty, právo na existenci? K čemu tady vůbec jsem, všichni jsou schopnější než já… Zajímavé. Stačí hloupé nachlazení a začnou se mi úplně bez pozvání objevovat neadekvátní sebedestruktivní myšlenky. To už snad raději ten pocit igeliťáku na hlavě…jenže teď koukám, on už tam není. Místo toho mě teď pobolívá hlava, frontální laloky, abych byla přesná…jo, to znám. Zas moc myslím. To je zajímavý, kolik se toho v tom těle děje…
Ta ženská plácá úplný blbosti, co? Jo, taky mívám někdy pocit, že mi přeskočilo…jenže mně přeskočilo někam, kde je mi čím dál tím líp. A tím se vlastně dostávám k tomu, že mi mimo jiné pomohl právě focusing. Tak bych asi konečně mohla napsat, co to jako je.
Je to úplně jednoduché. Jde zkrátka o sledování mysli a těla, a tím jejich propojování. A dělá se to tak, že člověk zaměří pozornost na jednoduché tělesné vjemy a sleduje je. Jen je sleduje a tím je nechá vyjevit význam, jaký pro něj mají. Nepříjemné pocity nezahání, nemanipuluje s nimi, ale naopak se učí jim naslouchat. A ony promlouvají, když je necháme. Objeví se myšlenka, obraz, vzpomínka…při focusingu se jimi nenecháváme odlákat moc daleko, nerozvíjíme fantazie, neutíkáme od těla na dlouho, ale spíš krotíme svoji pozornost a zase ji s jemností přesměrujeme k tělu. Ptáme se sami sebe, jak mi s takovou myšlenkou je? Kde ji nesu v těle? A sledujeme, co se děje…
A k čemu je to vůbec dobré? Podle mě úplně ke všemu 🙂 Rozvíjíme totiž ty nejdůležitější dovednosti, které máme k dispozici. A sice schopnost řídit svu pozornost a schopnost sebepřijetí. Převezměte zodpovědnost za svou pozornost a máte ve svých rukou celý svůj život. A říkám to sice k vám, ale především to opakuji sama sobě, protože na to často zapomínám, a přitom chci tímhle poznáním nasáknout do morku kostí.
Funguje to podobně jako fyzický trénink – namísto tělesné síly při focusingu posilujeme a zlepšujeme funkčnost psychických kapacit. A to s postojem laskavosti k sobě, k čemukoli, co se objevuje. Není to na sílu, na výkon, ba právě naopak. Učíme se nelpět na výsledku a paradoxně právě tím umožňujeme, aby se dělo to nejlepší možné. Učíme se konat nekonáním. Já vím, je to takhle hodně obecné…jen co se mi bude chtít, napíšu o konkrétních přínosech focusingu. Není jich málo. Jen je tu ten háček, že focusing nejlépe funguje, když nečekáme nic 😉 .
A zatím, kdyby vás zajímalo o focusingu více, můžete kouknout do knih Focusing od E. Gendlina, který focusing vymyslel (kdysi jsem ji četla, líbila se mi, ale připadala mi poněkud americky samospásná) nebo Síla focusingu od A. Cornellové (na tu mám dobré reference, ale nečetla jsem ji, protože už mě tou dobou nezajímalo, co si o focusingu myslí někdo jiný 😉 ).
Focusing má člověka osvobozovat…aspoň já to tak vnímám. Ano, je to technika, kterou člověk nejprve “trénuje”. Ale smyslem není dělat ji do konce života, nýbrž nakonec ji překročit a vlastně ji nepotřebovat. A tak je to koneckonců s jakoukoli technikou práce s myslí. Do mě se focusing postupně tak nějak vstřebal a teď spíš mám pocit, že se mi “děje”, než že bych ho “dělala”. A protože ráda šířím to (a pouze to 😉 ), co se osvědčilo mně osobně, tak i zájemcům o focusing ráda pomáhám k tomu, aby si metodu osvojili…a aby mě pak už nepotřebovali 🙂 .
Mohu fungovat jako průvodce focusingem ve fázi, kdy je ještě pro člověka těžké ho provádět sám. Ona totiž ta mrcha mysl je jak divoká opice, skáče si sem tam a na nás nebere ohled. Pak člověk snadno dojde k závěru, že “mu to nejde” a kapituluje. Jako provázející můžu být oporou pro vaši pozornost a dopřávat vám klid na to, abyste se soustředili na obsahy mysli a tělesné vjemy a ne na to, co máte vlastně dělat.
Focusing s provázejícím také umožňuje probrat nejistoty a otázky, které se objeví. Vše je na dohodě s konkrétním člověkem. Samotný focusing může trvat někde mezi 10 a 40 minutami a zbytek času můžeme věnovat objasňování metody nebo terapeutickému rozhovoru o tom, co se během focusingu objevilo. Je jen na vás, zda se mnou budete chtít sdílet to, co jste v sobě objevili, nebo zda je pro vás příjemnější nechat si svůj vnitřní svět pro sebe.