Já jsem ale chtěla psát o něčem úplně jiném! O focusingu, který asi málokdo znáte, a přitom je to tak super metoda! No nic…třeba na to taky dojde.
Teď mi zkrátka docvaklo, proč lidi zkoumají, jak vzniknul svět…a zase zjišťuju, že nejvíc objevná mi připadají ta nejbanálnější zjištění.
Asi všichni jsme už někdy slyšeli, že svět vzniknul z ničeho. Takže, máme tu Nic, pak BUM! a je tu Něco! Jak prosté. Zajímalo by mě, jak velká rána to byla…neříkejte mi, že to byla větší rána, než když děti hází v pokoji míčem o zeď? To si nedovedu představit!
Ale hlavně si nedovedu představit, jak Něco vzniká z Ničeho….když se o to pokouším, zavařuje se mi mozek. Můžete mi to vysvětlit vědecky, ale moc šancí na pochopení si nedávám. Někdo si v ten moment velkého třesku pomáhá představou mávnutí kouzelnické hůlky, zásahu Boha, chcete-li. Takže, teď už tu máme Nic a Boha (a ten prosím vás vzniknul jak a z čeho??), pak čárymáryfuk, a je tu Něco. Nevím nevím, vážně jsme si pomohli k nějakému poznání?
A to původní Nic velkým třeskem celé zmizelo, nebo tu aspoň kousek někde zůstává? Vypadá to na docela zajímavé Nic, když se z něj dá vyčarovat nějaké další Něco. Kam se hrabou amarouny. Stačí jenom odčarovat zákon zachování hmoty a můžeme kouzlit. Když něco může vzniknout, tak to přece může i zaniknout, to dá rozum. Takže odčarovat zákon zachování hmoty by nemělo být nemožné.
Tak a teď se do toho zamotávám a začínám sama sebe nudit. A to se přesně děje ve chvíli, když ztrácím představu, o čem je řeč. To jsem rovnou mohla napsat, že prostě nevim, jak svět vzniknul, což je pravda.
Jenže, mně vlastně přijde zajímavější otázka, proč vůbec zkoumáme, jak vzniknul svět. Máte pocit, že se vás to netýká? Já ho fakt měla a teď se za to trochu stydím. Nejprve je třeba ujasnit si pojmy. Takže, co je to svět? Dejme tomu, že svět je všechno, co vnímáme – tj. zeměkoule, hvězdy no a kdybychom tam dohlédli, tak i vzdálenější tělesa, takže zkrátka celý hmotný vesmír. A co je člověk? Z hlediska vesmíru nějaký organismus, který se množí a pinoží na jedné planetě. Jsme zkrátka součástí planety, něco jako když lišejník obroste strom – vidíme strom a až při bližším pohledu vidíme, že je to strom a lišejník…a při ještě bližším pohledu bychom viděli, že lišejník je soužití houby a řasy (já si to normálně musela vygůglit) a při bližším pohledu…no a už se zase objevuje ta znuděnost, jako při popisu vzniku Něčeho z Ničeho. Takže popojedem.
Zkrátka, člověk je součástí planety, koneckonců, živíme se z planety, takže z ní jsou tvořena i naše těla. Neříkejte, že jste neviděli Jste to, co jíte! Takže i člověk je vlastně svět. A tudíž, když zkoumáme, jak vzniknul svět, jen tak mimochodem tím vlastně zkoumáme, jak a z čeho jsme vznikli my. Čím vlastně jsme. Jsme Nic přeměněné na Něco? Nebo je to jinak a ve skutečnosti jsme tím, co tu bylo i před vznikem světa? A to už je sakra zajímavý 🙂 …aspoň pro mě.